Zachraňte kytky!!!
aneb proč nejím pocukrovaný kaktus
V poslední době získávají na popularitě rozličná hnutí na podporu práv zvířat, ve většině případů spojená s ideou vegetariánství. Zdá se, že je marné lidem vysvětlovat, že k životu potřebují i látky, které se v rostlinách nevyskytují. Proti módě je těžké bojovat. Trochu do stínu se začínají dostávat skupiny nabádající k ochraně rostlin. Každý asi ví, že v rovníkových oblastech dochází k masivnímu kácení pralesů, které kdosi kdysi dávno přiléhavě nazval "plícemi planety." Dále snad není třeba cokoliv dodávat, protože pokud vím, stále se kácí a vypaluje, to vše přes odpor aktivistů.
Nikdo rozumný nesouhlasí s nelidským zacházením se zvířaty (o výsledcích hnutí za alespoň jeho rázné postihování ani nemá cenu mluvit), ale cílem této práce je seznámit s něčím, co je prozatím opomíjeno. Ve své práci bych rád presentoval poněkud odlišný pohled na problém, než jaký je "bežně k dostání." Každý se dnes totiž ohání právy zvířat (což na druhou stranu schvaluji, jde přece o živé bytosti, nikoliv věci), ale práva rostlin nikoho nezajímají. Je pravda, že rostliny nedisponují nervovou soustavou, proto je nic nebolí, ale to není důvod si k nim dovolit úplně všechno.
Je třeba si uvědomit, že rostliny nejsou jen okrasou našeho okolí, jejich existence má jisté důvody. Tím předním je odpad a výsledný produkt fotosyntézy (kyslík a glukóza), který ovšem produjují jen za předpokladu, že jsou živé - v žaludku toho moc nevyrobí. Toť, pominu-li zásady elementární slušnosti k rostlinám za jejich službu, hlavní důvod, proč rostliny nejíst. Zní to šíleně, ale není to o nic šílenější než nejíst maso. Teď ale vyvstává otázka, co jíst. Uznávám, že je to problém, který nemá jednoduché řešení (jinak by to ani nebyl problém). Nejíst rostliny neznamená vyřadit rostlinou stravu z jídelníčku, nelze nic namítnout proti konzumaci jejich plodů, šetření životního prostředí tedy z tohoto hlediska znamená omezení, ale nikoliv záhubu lidstva.
Stejně mi ale úplně tak nejde do hlavy, kde člověk vzal přesvědčení, že se svým prostředím si může dělat, co se mu zlíbí. Pokud dnes někdo začne chovat slepice nebo jiná hospodářská zvířata v takových klecích respektive obecně prostorech, kam se ono zvíře jen stěží vejde, vzbudí to u všech lidí, co to uvidí, přinejmenším nevoli. Pokud se něco podobného provede s rostlinami, třeba jsou hezky vysázeny do řádků, tak jak by nikdy nerostly, nikomu to ani nepřijde divné. Přitom rostliny mají narozdíl od pohyblivých tvorů tu nevýhodu, že nedisponují žádnou možností tento stav změnit, slepice, tedy alespoň teoreticky, může utéct. Zbývá jen doufat, že rostliny nemohou netrpět.
Celá ekologická situace ale stejně nemá řešení za zachování dnešního převládajícího životního stylu. Jediným problémem životního prostředí je samo lidstvo (a nikoliv nečistoty ve vzduchu a vodě, jak vtipně podotknul jistý nejmenovaný současný prezident USA). Člověk bez jakékoli znalosti systému do něj začal na samém počátku civilizace významně zasahovat, ale skutečně začal celý systém soustavně bodat do zad až na konci 19. století, počet obyvatel se díky vzrůstající životní úrovni začal prudce zvyšovat. Potom muselo nevyhnutelně následovat zvýšení produkce zemědělství, aby bylo co jíst. Během 20. století bylo dílo zkázy dokonáno, z lesů se staly průmyslové zóny - celý umělý ekosystém existuje jen cca 90 let, než stromy dorostou do tržní velikosti, z luk se stala pole, přírodě byl vyhrazen určitý prostor a i v něm vše podléhalo vzůli člověka. Příroda se přestala chovat podle většiny svých zásad. Aby toho nebylo dost začal člověk ve svém arogantním přesvědčení o své všemohoucnosti vypouštět do vzduchu tuny různých nečistot domnívaje se, že se to někam ztratí, kam to těžko říct, protože mám poslední dobou takový pocit, že ty nečistoty jsou stále tady. Na konci dnes již minulého století si několik lidí všimlo následků, na které nikdo předtím v budovatelském nadšení ani nepomyslel. Jejich úsilí vedlo k alespoň částečnému zakonzervování oblastí, které ještě ten úžasný člověk nestačil úplně zničit. Mimoto začala tato skupina ještě vést boj za obnovu, ale nějak zapomněli na chyby svých předků a začali používat stejné metody. Bez znalosti systému ho začali obnovovat, což je možná ještě nebezpečnější než první zásah. Celá záležitost silně zavání alibismem, protože je naprosto nemožné přemýšlet o obnově životního prostředí při zachování momentální společnosti, která se neslučuje s genetickou realitou jakéhokoli živého organismu. Nikdo si přece nedovede představit tak rasantní snížení spotřeby dřeva, fosilních paliv a dalších zdrojů. Výsledek je takový, že se ženeme do téměř jisté záhuby a nelze s tím prakticky nic dělat, pokud se nevzdáme moderní civilizace.
Systém vygeneroval jeden úžasný živočišný druh, který se sám nazval homo sapiens sapiens, aby onen poté celému světu ukázal svou hloupost. Nebo to snad přestalo všemocný systém bavit a rozhodl se spáchat sebevraždu? Pokud ano, tak si nemohl vybrat lepší prostředek než člověka.